Zjemnění koně - od tlaku až k myšlence
Každý by chtěl určitě dosáhnout té dokonalé souhře, kdy koník jde opravdu jen na myšlenku. Ale jak takové souhry dosáhnout? Čím to je, že koník jde jen na myšlenku?
Když jsem s tímhle začínala, - zjemňování pobídek - tak jsem neočekávala, že to bude taková fuška a že se mi to bude v konečné fázi tolik zamlouvat. Ale k věci. Koníci jsou jako takoví velmi, ale opravdu velmi citliví. Vždyť ucítí i blbou mouchu na svém břiše i přes huňatou srst. Takže zřejmě není "zjemňovacích" prostředků - jako jsou ostruhy a šporny - k souhranému ježdění potřeba. Vždy, když mi někdo řekne, že používá šporny, aby zjemnil pobídku, mi nejde do hlavy... V mém myšlení je zjemnění pobídky úplně bez všelijakých pomůcek, zjemňování pobídek si představím, že kůň jde už na pouhou myšlenku - ale jak? Jsou to neviditelné pobídky, kterých (když se nedíváte jako ostříž) si lehce nevšimnete a přehlédnete. Jako například lehký posun ruky/nohy, lehká změna sedu, skoro na půl vyslovení hlasového povelu nebo lehký tlak na krku či břiše. Ano, tohle všechno lehce přehlédneme a tak se nám zdá, že kůň jde pouze na myšlenku. Ve vyšším levlu i tyhle "neviditelné" pobídky mohou vymizet úplně a zdá se, že koník opravdu jde na myšlenku, ať se díváte, hledáte a snažíte sebevíc - ale pobídku nevidíte, nikde.
Jak toho tedy dosáhnout? Je jedno, zdali koníka učíme v terénu, či na jízdárně, každopádně je na nás, aby jsme se hlídali a pobídky předváděli správně. Začněme od nejlehčího - každý kůň zřejmě je již naučen (nebo se stále učí) na změny polohy holení a nohou. Tohle můžeme krásně spojit s hlasovým povelem - nejdřív zamlaskáme či dáme hlasový povel a poté pobídneme holeněmi/posuny nohou. To musíme udělat při KAŽDÉ pobídce a vždy pochválit. Ze začátku to nesmíme přehánět. Po nějaké době se koník naučí, že když dáte hlasový povel, příjde pobídka a tím můžete nohy úplně vypustit a pobízet jen hlasem (Rozárku mám naučenou na hlas i na zastavování, couvání a otáčení). Když je koník naučen na hlas, je to skvělá vychytávka a koník se vás naučí vnímat ještě více.
Když chcete zase postoupit, můžete spojit hlasový povel s lehkým tlakem. Westernoví jezdci při ježdění používají (teda měli by používat!!) lehký tlak otěží na krku - což se hodí při ježdění na nákrčáku. Pokaždé, když budete zatáčet, přiložíte druhou otěž ruky, než na kterou chcete jít - tj. chci jít nalevo, tak přiložím pravou otěž a naopak. Když budu chtít, aby koník zrychlil, tak otěže (nákrčák) lehce popustím a tím koni dám svobodnější mysl pro rychlejší krok a když chci, aby zpomalil lehce stáhnu otěže (nákrčák) k sobě. Vše doprovázené už naučenými hlasovými povely.
(Přiložení otěží na krk -> vyvíjení lehkého tlaku a otáčení)
Nakonec lehké tlaky na krku spojíme s polohou našeho sedu a těla. Když zatáčím, tak se lehce nakloním na stranu, na kterou chci jít. Když chci zabrzdit/zpomalit, tak se lehce zakloním, když chci aby zrychlil, tak se lehce předkloním. Rozárku jsem si také naučila na polohu svých rukou - na kterou stranu chci jít, tak tu ruku dám do určité strany -tj. když chci jít na pravou stranu, tak se lehce nakloním do prava a pravou ruku lehce vystrčím do strany, jako kdybych byla nějaký začátečník a tahala koně za otěž, akorát, že já buď otěže nedržím, nebo pouze vytvořím lehký tlak na krku.
(Lehký náklon těla, změna sedu, ruka do strany -> zatáčení)
Tohle všechno můžete kombinovat a postupně pobídky omezovat natolik, že opravdu nejdou vidět - např. u mě někdy nepoznáte, že jsem pobídla do cvalu. Stačilo mi totiž, abych se úplně lehce předklonila a zašeptala "můžeš" a Rozárka nacválala. Opravdu to jde a tohle je pro mne zjemnění. K tomu nejen, že se vám to nádherně hodí k ježdění, ale taky to učí koně vás více vnímat. :-)
Na konci této pracé dosáhnete toho, čemu se říká souhra a ježdění je o to snažší a zábavnější pro oba! :-) Držíme vám palce!
(Otáčení na lehký tlak tušírky, změny sedu, náklonu těla vystrčení ruky)
