Má jezdecká minulost

Ještě než jsem dostala Rozárku jsem se koním věnovala aktivně 2 roky každý den.

 

Začínala jsem na koňském táboře Lipina, na úžasné klisně jménem Gordica :)

(Gordica se mnou na hřbetě)

 

- Po koňském táboře jsem se dostala přes sestru k jednomu supr soukromníkovi (teď už je to náš dobrý známý), kde jsem začala jezdit Luisu a někdy Sovu. Luisu jsem si oblíbila a byla jsem s ní každý den, vytrénovala jí kondici a sem tam zaskákala (Luisa je velkopolská kříženkyně, skákala parkur). Jezdila jsem s ní na různé akce, pomáhla majitelovi a získala přízeň od ostatních koňáků. Tak jsem nabrala různé zkušenosti a Luisa se stala mou velkou učitelkou.

(S Luisou na focení)

 

- Během těch dvou let co jsem strávila s Luisou, jsem jezdila i na jejím společníkovi - huculském valáškovi Sovíkovi (Ano má jméno Sova)

Je to tvrdohlavý hucul, který suprově skáče a naučil mě spoustu věcí, co se problémových koní týče.

(Trošku nepodařený skok na Sovíkovi)

 

- Sem tam jsem si také mohla zajezdit na koních z místní stáje, kde jsem nabrala zkušenosti od cizích koní.

 

- Pak přichází listopad 2013, přesně tedy 16.11. 2013 ...vracíme se z hubertuse a ve stáji na nás čeká malý hřebeček Kaštánek. Majitel ho přikoupil, aby jsme jezdily všechny tři (majitelova dcera, moje sestra a já). A tak jsme se pustili do obsedání a přiježďování, což se pro nás stala katastrofa. Kaštánek odmítal udidlo (uzdili jsme ho minimálně hodinu), kousal, kopal, utíkal... Zatím na něm jezdila majitelova dcera ( je nejlehčí) a sedlo měl na sobě jen jedinkrát. Poté se majitel rozhodl Kaštánka prodat (jelikož v životě - a to měl už 6 let- neviděl koně a dělal neskutečný problém) a tak jsme si ho koupili my. Bylo 28.11. 2013 a Kaštánek se stal našim členem rodiny. Začalo tedy neúmorné trénování a pak stěhování k nám na zahradu a taky vykastrování. Pak jsme se na to vrhli, uždění, sedlo, lonž, jezdec...a znovu...a znovu... po pár týdnech jsme mu přikoupili klisničku - ano Rozárku - jelikož byl osamělý a to s sebou neslo problémy. Kaštánek jel poprvé do terénu s koňmi, ano se mnou na zádech. Začala jsem ho přiježďovat a po pár dalších týdnech už na něm jezdila sestra a "dělala" si s ním podle svého.

 

A takhle jsem se vypracovala až k Rozárce, ke klisně, u které mohu říci "Ano, ona je moje." :)