1, 2, 3, 4, 5, ...
1, 2, 3, 4, 5,…ano jsem zpět. Ani nevím, kolik takových článku jsem již naspala – s tématikou „jsem zpět“. Vždy totiž mé úsilí zůstat na scéně administrátorek koňských stránek padlo, pravda je, že v minulých letech jsem byla dost aktivní a nyní patřím do skupiny něco jako „adminky v důchodě“ či „staré harampádí“, jelikož je tolik nových a zajímavých adminek, že se v tom ztrácím a říkám si, zda má vůbec ještě smysl se pokoušet znovu dostat se na scénu. Možná zůstanu už v pozadí a budu zastávat post starého harampádí, které někdo sleduje jen, protože chce a zajímá ho to a dám tak prostor novým zajímavějším tvářím a koním.
Každopádně teď zpět k mému účinkování. Jak již víte, neměla jsem moc času a navíc se toho spousta změnila. O některých změnách jsem vás informovala, nebo jste je zaregistrovali sami. Ti co se teď zalekli, co se takového změnilo, tak se nebojte. Nic katastrofického. Vysokoškolský život si ale vybírá své daně a tudíž s Rozárkou pracuji méně, ale to se změní, skončilo zkouškové a volnější semestr začíná… Dobrá dobrá, co to kecám. Na zkouškové a na školu se vymlouvat nebudu, mám suprový obor, parádní rozvrh a zkouškové jsem prošla bez učení a bez jediného Fka či Éčka. Pravda je taková, že jsem měla období, jak bych to nazvala, „hledání své osobní identity“. Rozešla jsem se s teď už bývalým přítelem, „narazila“ na nového přítele a odešla nám holčina od Kaštánka (zdravotní problémy), takže se to zvrtlo a nic nevycházelo, takže možnost (a ani chuť) pořádně pracovat s Rozárkou nebyla – navíc to příšerné počasí! Ale abych byla zase upřímná Rozárce to prospělo a již čekám na přijatelnější počasí a terén, abychom třeba neplavaly na loukách, nedriftovaly kopce a neoraly lesy. Již teď se těším, až zase konečně se vrhneme na terénní trasy trvající klidně i den a započneme náš trénink na letní čundry.
Abych pravdu řekla, odpočinek strašně fajn, teď jsem konečně v bodu, kdy mohu říct „ano jsem šťastná, ano tak to chci, ano na to se těším, ano mám velké plány, které hodlám zrealizovat“
Teď už zbývá otázka… Adminka, neadminka. Jsem přece jen člověk a Rozka je přece jen kůň a nikdo neví co je opravdu správné a nejlepší pro něj. Zamýšlíte se nad takovými věcmi i vy, nebo jsem jen divná? Zamysleme se všichni, byť jen na chvilku, nad sebou, nad našimi koňmi… a promysleme si, co vlastně děláme, čeho chceme dosáhnout a co proto děláme, jestli to má význam – ne pro ostatní, ale PRO NÁS, jestli je to PRO NÁS důležité a ne pro ostatní.
