Jak pracuji s Rozárkou?
Mnoho lidí se vás ptá, jak dokážu s Rozárkou takhle pracovat a jak to, že ji to tak baví? Jednoduchá odpověď...Přizpůsobuji se jejím potřebám.
Ač to tak nevypadá, tajemství se ukrývá v maličkostech. Rozárku absolutně nebaví skákat (v terénu si ráda skočí, ale jinak ne), závodění ji nebaví - pouze provokovat k závodění ostatní ano - Ani drezurkování ji nějak exttra nebaví. Rozárka je prostě pohodář, který si užívá, když jede na vyjížďky, nebo ráda blbne.
A tomu jsem se přizpůsobila. Věděla jsem, že pracovat nějak musím, abych získala Rozárčin respekt a výchovu. Tudíž jsme vyjížďky propojily s hraním, odměnami a prací. Často na loukách dělám kruhy, měním směry a chody a snažím se o "souhru" tak, aby mi Rozárka šla už jen na myšlenku. Nyní jsem spojila zábavu s užitečným. - Věděla jsem, že Rozárka velmi ráda blbne a přitom se mnou dělá kraviny, a tak jsem ji pustila do ohrady a utíkala před ní, schovávala jsem se jí, pořád jsem na ni volala atd. Vždy, když mě doběhla, tak jsem ji pochválila a většinou hned dostala malý pamlsek. To Rozárku začalo vyloženě bavit. Poté jsem to zkoušela dále. Vzala jsem ji na vodítko a utíkali jsme spolu, kde nás nohy dovedly, neuplynulo ani pár dní a Rozárka se to naučila bez toho, aniž bych ji musela držet. Je to skvělý pocit, když vás nahání a nebo chytá, když se schováte za strom, skáče a hází hlavou, prdí a lítá. Očividně jí to baví.
Když jsem zjistila, že když děláme něco, co nás obě baví a já ji nenutím, tak je na mne více napojena aniž bych dělala napojení (vlastně napojení jsem s Rozárkou nikdy nedělala), za což jsem ráda, protože vím, že se dokáže napojit už jen když jdu vedle ní. To vše mě vedlo k dalším malým cílům. Usmyslela jsem si, že by nebylo marné zkoušet kompliment, který je také dobrý na trénování rovnováhy. Po pár týdnech neúspěchů a pádů to Rozárka vyzkoušela jinak, to jsem tehdy při pozorování zjistila, že používá více svou levou nohu, tak jsem teda začala klekat na levou nohu a zároveň pomáhat Rozárce vyvažovat rovnováhu a aby překonala svůj strach ze své nerovnováhy, tak ji motivuji pamlsky.
Naše práce je přizpůsobena nám oboum. Já nemám ambice, ona má handicap. Já nechci závodit, jí to nebaví. Miluju kraviny, ona je dělá. Tudíž jsme naši práci založily na společné chuti do práce a tréninků a pomocí motivace (pochvala a mlska) nám to jde pěkně. Avšak všeho moc škodí a když Rozárka chňape jen po pamlscích, tak okamžitě končím s prací a odcházím, nebo dostane po puse. Tím si to srovná a zaměřuje se na mé povely a požadavky a já ji to oplácím dobrotou, kterou tak miluje anebo ji prostě pustím, aby si uhryzla trávy.
Když to shrnu. Všechno do sebe propojujeme a neustále využíváme. Vybíráme si práci a nálož podle toho, na co máme chuť. Když daný cíl nebo požadavek splníme, obě dostaneme zaslouženou odměnu -> Rozárka mlsku a velkou pochvalu a mne to pohladí na srdci. Musíte to cítit a být přesvědčeni, že to co chcete vy - chce i váš kůň. Jinak to nepůjde a koník to bude dělat s velkou nechutí a bude to velká dřina z obou stran. :-)
