Pohled zpátky: LÉTO
Tak dlouho jsem vám ho slibovala, že jsem ho stejně zapomněla napsat. Snad nevzpomněla bych si na něj, kdyby nebylo tak upršené počasí a mě se nechtělo do učení maturitních otázek. Tak zase sedím u počítače a lámu si hlavu jak vám mám vše napsat, jelikož se za (teď již) minulé léto všechno stalo, jelikož pro mě bylo klíčové a navazovalo na spoustu událostí, co se událo později a co se děje i teď.
Začala bych co se událo ještě před začátkem prázdnin. To jsme s Rozárkou absolvovaly (jak už víte) místní závody a odjely spolu jízdu zručnosti - jelikož do ničeho jiného jsem to moje trdlo nechtěla nutit - a obsadili jsme přenádherné druhé místo. A jelikož se strašně předváděla už na opracovišti, tak jsem ji navedla na menší skok a hle, skákala přenádherně a pak sama na překážky najížděla a bavilo jí to. Trasu jsme pak odjely bez sebemenších potíži a obsadily jsme krásné druhé místo (náš nejlepší úspěch co se umístění týče).
A pak to začalo, po těchto závodech jsme se se stájí, která tyto závody pořádala, začaly dost stýkat. Začaly prázdniny a se sestrou jsme s kolektivem z té stáje měly už velké plány na celé léto. Brzy jsme tam zapadly, jak se říká "hrnec na prdel". Plno nových tváří, s kterými jsme si okamžitě padli do oka, nás pokaždé vítalo (a dodnes vítá) velkým objetím. První týdny prázdnin jsme tam tak často ještě nebývaly. Hodně jsme s koňmi výletovali po celém okolí a najezdili velké vzdálenosti. Pak to začalo, na stáji jsme začali trávit (až příliš) dost času, koně tam samozřejmě byli s námi. Blízko od stáje je řeka, takže jsme se dost plavili. Jedno z největších plus pro Rozárku beru to, že se konečně "utřepala" a v kolektivu koní si konečně vydobila své místo. Zvýšila své sebevědomí a zkusila čeho všeho je schopná - teď už to není ta Rozárka, které bylo vždy ubližováno. Teď už je to Rozárka, která když se naštve, tak je lepší si od ní držet odstup a vyhýbat se jí být koněm. Nekope - ale kouše. Také si odzkoušela několik nocí v boxu.
Díky tomu, že stáj, tedy její obyvatelé vynikají v rychlosti, byla Rozárka donucena si zvyknout na jejich extrémně rychlé tempo, aby jim stačila, tudíž se začala více snažit zapojovat nohy. Což vedlo k zlepšení tělesné kondice její zdravotního stavu a výdrže jejich nožek. Nakonec se zlepšila i její technika skákání a postupně jsme lámali naše rekordy ve skocích. Teď už to není ta valící se chlupatá koule skze šlahouny trávy, teď je to sprintující chlupatá koule rozrážející trsy trávy. Také právě tato kouzelná parta nás navedla k vyzkoušení anglie - ano právě tam jsme teprve podruhé nasedlali Rozku do anglie a teprve poprvé v anglii vyjeli na vyjížďku a pak už to jelo. To bylo období, od kterého jsme na statku přespávali několik dní v kuse, pak jeli na dva dny domů a pak zase zpět na stáj (podotýkám, že tato stáj se od nás nachází hodinu a půl koňmo od nás minimálně). To bylo to nejhezčí období, jelikož z něj máme ty nejhezčí vzpomínky a zážitky, které vám ani neřeknu, jelikož bych chtěla, aby to zůstalo jen v našem okruhu a vzpomínali na to jen my. Jelikož nechceme pokazit to koulo toho všeho, když to ještě bylo. Ale zpět k Rozárce. Rozárka si zdokonalila i své názory na vše kolem, získala plno nových zkušeností, tak stejně jako i já - nejezdila jsem totiž jen na Rozárce, ale dostalo se mi i několik jiných koní ze stáje pod prdel a byla jsem i součástí příměstského tábora jako pomocník a za to všem moc děkuji, jelikož pro mne i pro Rozku to jsou nesmírně cenné zkušenosti.
Pak už ale pomalu táhlo na konec léta a my jsme poslední den prožili podle našeho snu. Při východu slunce na hřbetech těch, které milujeme - svých koní, uprostřed příjemného prostředí s lidmi, kteří byli poslední dobou velkou součástí našich životů a hodně toho ovlivnili. A pár perliček na závěr z prázdninového povídání:
1. V podstatě skoro celé léto jsme přespali venku na seně (nejlepší postel, na které jsem spala!) s koňmi pod hlavami.
2. I pro vaše pobavení, vám řeknu i to, že mě banda jedna lstivá nepředvídavě shodili do bazénu (mají to i nafocené a fotografický proůběh uvidíte úplně na konci článku).
3. Kaštánka jsme zkusili zapřáhnout a jde mu to výborně.
4. Poznali jsme (nyní našeho) Cézara.
5. Za léto jsem nafotila 6 000 fotografií + nějakou tu 1 000 nafotili ti, co mi foťák vždy zabavili.
(Fotky z posledního dne - východ slunce)
Léto skončilo, ale my kontakt s těmito lidmi, kteří vyplnili další část našich i koňských srdíček, kontakt nepřerušili a nadále jsme si byli velmi blízcí a trváli spolu každou volnou chvíli. Odjeli jsme jejich Hubertus a skutili mnoho dalších lumpáren a bláznivin. A spoustu dalšího, co už si nechám jen pro sebe, jelikož by to bylo ještě delší vypravování a přece něco musí zůstat jen pro nás.
Každopádně za ten půlrok se toho stalo neskutečně moc a spousta lidí nám přirostla k srdíčku natolik, že bylo těžké se od nich teď odloučit, jelikož jsou v této zimě a nepřízni počasí dost daleko. Navíc se toho až moc stalo a určité věci se změnili. Avšak máme na co vzpomínat, protože...jak se říká, musíte přijít na chuť, aby jste pochopili. Tak jsme to měli i my s Míšou. Jedna z věcí byla, že Míša odjela svou poslední akci s Kaštánkem a ukončili svou etapu společného ježdění (ale to už zasahuji do jiného článku). Teď je tu Cézar a zase je všechno jinak. Ať tak, či tak. Vždycky budu vzpomínat na toto léto s velkým nadšením, protože si tam určité osoby pamatuji takové jaké byli a ne jaké teď jsou a protože ty prázdniny sehrály velkou roli v mém i Rozčiném životě. S několika z prázdninových přátel udržuji blízké kontakty dodnes a doufám, že toho ještě více prožijeme.
Také nesmím zapomenout, že díky další úžasné osobě (ano, myslím tebe Simčo), která nepatří ke statku a jsem s ní v kontaktu neustále, jsme uskutečnili náš velký sen - zúčastnit se velké Hubertovy jízdy v Palkovicách u Myšáka. A nejen to, o prázdninách jsme byli v Hlučíně na trailové terénní dráze na dětském ranči. Také jsem s ní prožila dost šílených zážitků a za to jí děkuji a doufám, že nám letos výjde vše, co plánujeme.
Tím bych asi zakončila tento článek. Není tady zdaleka vše, ale asi jen zlomek toho všeho. Ale sami víte jaké to je, jsou to vzpomínky, které si chcete udržet hlavně pro sebe. Takže pokud jste tento vyčerpávající článek dočetli, tak vám opravdu děkuji a doufám, že jste měli také nádherné prázdniny stejně jako my. A teď? Teď se teda můžete kochat lstivou bandou...
LSTIVÁ BANDA : KLÉR 1:0
Ale musím uznat, měli to skvěle promyšlené!
