Šestý smysl
Věříte na šestý smysl koní? Já svým způsobem ano. Toto téma je na různých fórech a diskuzích hodně probírané. A tak to proberu i já.
Svým zpusobem věřím, že my jako lidé jsme ztratili to pouto k přírodě. Což naopak zvěř, a tudíž i koně, neustále to schopnost mají. Tu blízkost k ní. Musíme ale přiznat, že koně si vždy všímají sebemenšího detailu a vnímají ho tisíkrát více než my. Sama jsem prožila několik situací, že Rozárka vycítila, že je něco špatně. Nevím jak, určitě si všimla něčeho, čeho já ne, když se třeba jednalo o nebezpečný terén (a přitom jsme tam projížděli denodenně a vždy to bylo v pohodě), nebo si všimla mého zdravotního stavu. Spíše vycítila.
Přemýšleli jste nad tím? Já pár let zpátky přemítala, že si to tak vysvětlujeme, aby jsme to pochopili. Ale ráda věřím na přírodní magii :) Ráda věřím, že koně mají šestý smysl. Že dokáží nějak vycítit, že to tak nemá být. Ač je to jen další neuvěřitelná schopnost koní si všeho všímat a detailně to vyhodnotit.
A teď pár mých zkušeností. Jeko první bych asi upřednostnila zkušenost Rozčiného "šestého smyslu" a zdravotního stavu.
Už druhým rokem jezdíme do Stacionáře vozit postížené děti. Musím podotknout, že Rozárka děti nesnáší. A přesně tahle Rozárka jakmile se dostala s děmito dětmi do styku, byla jako vyměněná. Měla s nimi trpělivost, nechala je ať si s ní dělají co chtějí... A to normálně po dětech útočí, když ji otravují a štvou. Ale k dětem ze Stacionáře je úplně milionová.
Se zdravotním stavem se stalo něco podobného i mě. Tři roky zpět (naše úplné začátky s našimi koňmi) jsme byly s Míšou na vyjížďce, nebylo mi moc do zpěvu, jelikož mě naštvala právě Rozka, takže jsme si jeli takzvaně provětrat hlavu. Po cestě mi ale z toho všeho bylo ještě více špatně. Rozárka byla ten den hodně rozverná, tudíž mi vůbec nepomáhala a ještě více prudila. Pak se to stalo, když se Kaštánek lekl a zdrhl s Míšou, tak se Rozárka taky lekla, vyběhla a nestihla vybrat plot. Takže jsme se pořádně vymleli. Teda spíše já, Rozka to na poslední chvili stočila, ale já sejmula koleme tyč od plotu. Skácela jsem se k zemi a nehoráznou bolestí jsem zrudla a na pár sekund se vytratila. Míša se za chvíli vrátila a já samým rozhořčením vyskočila na Rozku a jeli dál do terénu to koním rozmluvit pořádnou prací v terénu. Celou dobu to bylo v pohodě. Jenže když jsme se vraceli z vyjížďky domů, tak po cestě se mi udělalo nehorázně špatně. Bolest se vrátila a já měla před očima černo. Rozárka se najednou úplně uklidnila a jela sama od sebe, nervala se za každým kouskem trávy, nevztekala se, že chce běhat, nepoklusávala... Nějak vycítila můj "citový a zdravotní stav".
A co se týče terénu? Každý den v létě jsme běhali a jezdili na jedné louce obehnané lesem, až jeden den se tam Rozárce ani za nic nechtělo, stávkovala. Trucovala, že tam nepůjde, ale já na tom trvala. Přece to byla ta samá louka, jako před dvěmi dny. A co se nestalo že. Asi po desátém cvalovém kroku jsme zahučeli do močálu. Jelikož den předem pršelo a navlhlo to tam a to dost. Doteď mi je z toho zle, že jsem tam Rozku překecala jet. Od té doby její vyhodnocování situací dávám větší váhu. Avšak teď nedávno se to nepodařilo nám oběma a zase jsme do močálu zahučeli, bohužel ne sami, ale i s kamarádem a jeho koněm. Naštěstí se nic nestalo a nebylo to tak brutální, jak to vypadá.
Podobně, si myslím, že je to tak i psů atd. Ale bohužel člověk už tuto schopnost ztratil.
A co vy? Přemýšleli jste někdy nad šestým smyslem? Pokud ne, tak teď už možná budete :)
