Svoboda na hřbetu koně
Každý asi zná ty slavné citáty jako jsou "Koně nám dávají svobodu, kterou jsme ztratili." nebo "Koně nám propůjčují křídla, které postrádáme." Ale je tomu opravdu tak? Já myslím, že opravdu ano... Každý to chápe jinak, já jsem toho názoru, že svobodu pociťuju tehdy, když nás nic neomezuje - mám Rozárku na nákrčáku či úplně bez ničeho, mám přímy konkakt s jejím hřbetem a ve dlaních svírám její hřívu a před námi je velká louka, kde si můžem zatryskat dle libosti.
Někdy svobodu cití jinak, cítí ji, když skáče metr vysoké překážky a cítí se, jako kdyby létal. Ti co pracují na drezúrním obdélníku se ve svobodě nalézají, jako kdyby se vznášeli. Ti co trénují na dlouhých tratích pociťují svobodu, když dokončují poslední kus tratě a cítí vítr, který je šlehá do obličeje a běží s větrem o závod. Rekreanti (tak jako já) svobodu pociťují skoro pořád, na každé louce, při každém kroku, při každém skoku, při každé zdolané terénní překážce. Ten pocit roztáhnout paže, zavřít oči a nechat se unášet.
To je to, čemu se říká jezdectví, protože človek dokáže i nemožné, protože toho slovo "nemožné" si lidé vymysleli, když jim něco nešlo, když to nezvládli. Ale my zvládáme. Jsme svobodní, ať už na sportovním koni za x 10 tisíc, nebo na pouhém koni tzv. "od vedle". Vždyť my létáme, vznášíme se, jsme svobodní. Není to tak?
Když běžíme vstřív novým věcem, většinou nám nic nebrání a když brání, hravě to zdoláme. Jelikož válku nevyhrával člověk, ale kůň. To kůň přenesl člověka přes nemožné a dal mu síl, dal mu moc, dal mu vůli, dal mu SVOBODNOU MYSL chtít víc a vyhrávat, zdolávat a brát. A to zůstalo dodnes. Ne my, ale koně nám tu svobodu propůjčují. Ukazují, že to jde, že zdolají překážky, že je ani vítr či déšť nezastaví. jsou nespoutaní a když se jim jezdec - tomuto kouzlu poddá a nechá se vtáhnout a naslouchá svému koni - pak najde tu nespoutanost a odhodlanost a svobodu ve svém srdci. zamysleme se, každý jezdec může dokázat nemožné, může doletět ke hvězdám, každý jezdec může vyhrávat a zdolávat a nemusí mít sportovní ambice. Stačí chtít a za tím si jít! Je jedno, zdali skočíte metr nebo uběhnete tisíc metrů, je jedno, zdali vyhrajete nebo prohrajete. Je to zkušenost!
Zkušenost na kterou se nezapomíná.
Je to o zdolání překážek a nezáleží, zdali malých či velkých. Záleží na vás a vašemu koni. Proto je jezdectví tak jedinečné a vtáhne vás do toho kouzelného světa plného pochopení, souhry, porozumění a lásky, plné hor štědrosti a ochotnosti, protože to KŮŇ je tím pokladem, protože kůň je tím, čeho chceme dosáhnout - vyrovnanost, duševní klid, porozumění, štědrost.
Nesmíme při žádném problému, či závodění zapomínat, co pro nás ten kůň udělal, co pro nás znamená, co nám dává a kdo vlastně dodává tu energii.
To je ta svoboda - svoboda myslet za dva, vnímat duši a tělo jeden druhého, vnímat se a nenechávat se zlákat slávou a bohatsvím. Sehrát se a naladit v harmonii. Doslova se spojit v jedno. Pak je vše lehčí a pochopitelnější a hle... máte MOC, SÍLU, ODHODLANOST, ENERGII, ŠTĚDROST, LÁSKU a především SVOBODU. Jste spojeni v jedno... Dvě srdce, jedna duše.
